Černá a bílá, jin a jang, mládí a stáří, Batman nebo Joker. Ať už je člověk odpůrce občanského zákoníku nebo příznivce, tak jej musela naštvat a mrzet středeční debata v Senátu. Takovou úroveň si totiž nezaslouží zákoník a hlavně jeho tvůrci po desetileté intenzivní práci.

Prochází nesporně nejvýznamnější dva zákony za posledních několik desetiletí a oponenti se nezmohou s jedinou výjimkou na jediný věcný argument. Stále opakují naučené fráze z posledního desetiletí se záměrem udělat si čárečku za aktivní výstup. Ptát se nyní, jestli zákon vůbec potřebujeme? Taková otázka měla padnout již před více než deseti lety, kdy se zákon začal tvořit.

Dalším evergreenem je jazyková nepochopitelnost. Je smutné, když si jeden ze senátorů vezme jediné ustanovení ze 3081, konkrétně pacht a snaží se ukázat na opakování slova v jedné větě. Působí podobně jako Sir. Humphrey z britského seriálu Jistě, pane ministře, který si vybere jedinou věc z obsáhlé studie a zpochybní ji. To přece dokáže každý. Jak ustanovení přepsat ale nenavrhne.

Vrcholem celé téměř až cirkusově odborné rozpravy byl ale moment, kdy se jedna senátorka dožadovala odpovědi na otázku, kolik bude zákon stát obyčejného člověka? Pokud by zákonu věnovala alespoň chvíli času a zeptala se jediného právníka, tak zjistí, že je to jako se ptát doktora, kolik ho stojí zákrok na pacienta. To ale samozřejmě bez upřesnění nejde. Je rozdíl léčit kašel nebo dělat transplantaci srdce. Po taková úrovni diskuze nad zcela zásadním dílem dokáže i zastánce Senátu zapochybovat o smyslu jeho existence.

Kladným hrdinou celého včerejšího dne tak byl pouze ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, který dokázal zachovat klid a rozvahu a věcně reagovat. Celá diskuze ale působí jako hrané divadlo, protože zákonu stejně hrozí jeho konec a smrt. Senát se totiž rozhodl, že se pokusí o odklad jeho účinnosti až na rok 2016. To už ale bude nová vláda i Poslanecká sněmovna. Byl by to smutný konec. Argument opozice zákona je přitom naprosto komický – právníci i veřejnost se zákon musí naučit. Ruku na srdce, právníci se jej budou učit dva měsíce před účinností a veřejnost nejspíše vůbec.

Z celé diskuze okolo zákona mám pocit naprosté bezradnosti. Kam se vytratila věcnost a odbornost? Senátoři a poslanci mají být elitou společnosti. Mají vědět, o čem jednají, mají spoustu poradců. Celé jejich týmy ale nejsou schopny přijít s věcnými připomínkami. V testu odbornosti tak uspěla veřejnost, která alespoň zasílala během tvorby konkrétní návrhy a upozornila na problémy. Je jedno, jaký má kdo názor. Problém je, když někdo názor nemá a stejně mluví hlasitě.