Na módní vlně regulace se svezl bez větší pozornosti veřejnosti i Ústavní soud, který nastavil ve svém nálezu nově podmínky tak přísně, že už se prakticky žádnému podnikateli nevyplatí rozhodčího řízení proti spotřebitelům využívat. Velkým společnostem přitom pomáhá řešit elegantně spousty sporů.

Začněme ale od začátku. V rozhodčím řízení je základem, že se dva dohodnou, že o jejich sporu rozhodne někdo třetí. Někdo, kdo není soudcem, ale obě strany ho uznávají a říkají, že jeho rozhodnutí budou respektovat. Dokonce tak moc, že jeho rozhodnutí může potom být vynuceno i státem. Na tom přece není nic špatného. Problém nastává až ze dvou důvodů – 1.) Jedna ze stran je k dohodě donucena nebo 2.) Rozhodce není nestranný nebo je přímo „uplacen“. Obě tyto situace ale umíme řešit už nyní – U první je ujednání neplatné a u druhého je takové rozhodnutí snadno zrušitelné.

Ústavnímu soudu to ale nestačí a přišel s vlastním kreativním řešením. Ve svém nálezu říká, že rozhodčí řízení musí být podobné soudnímu. Musí tak být třeba ústní, obsahovat možnost odvolání, nesmí se rozhodovat podle zásad spravedlnosti a další spoustu parametrů. K čemu ale stranám bude kupříkladu odvolání, když svému rozhodci důvěřují? Proč by mělo být řízení ústní, když ve sporu o 1.000 korun budou muset cestovat třeba přes půl republiky? Rozhodčí řízení zkrátka není soudní. Bylo vytvořeno původně pro podnikatele a základem bylo, že v něm budou rozhodovat odborníci. Když jsou odborníky, tak budou potom rozhodovat i rychle.

Jakmile jej začne Ústavní soud svazovat, tak vytvoří spíše druhou soudní větev a tu nikdo nepotřebuje. Neříká tak tedy soud jinými slovy i to, že by mělo být rozhodování pomalé a neodborné?

Ústavní soud to jistě myslí dobře, protože se snaží garantovat pro spotřebitele spravedlivé rozhodování. Někdy ale není třeba najít spravedlivé absolutno, ale stačí alespoň smítko spravedlnosti. Jinak i spotřebitelé mohou být odkázání na pomalé soudní řízení. Potom je ale zcela zbytečné připomínat, že spravedlnost která dorazí pozdě, je už spíše nespravedlností. S rozhodnutím po několika letech je to podobné. Často už nikoho nezajímá.