Advokáti se konečně rozhodli, jak vyřeší problém s nedostatkem práce a klesajícími zisky. Nebude to ale větší efektivitou, jak by většina čekala, ale prodloužením „zkušební“ doby koncipientů. Ti v současnosti pracují za minimální nebo žádné peníze jen z toho důvodu, aby mohli být jednou bohatými advokáty. Nejenže si ale neuvědomují zhoršující se vyhlídky, současně je nově podle návrhu představenstva České advokátní komory může čekat místo tří už pět let otroctví a přípravy.
Nedělal jsem si podrobnou studii, ale mám možnost hovořit s právníky prakticky z celého světa a česká příprava tři roky po dokončení studia je v mezinárodním měřítku jednou z nejdelších. Pokud se nastaví na pět, tak to jistě pomůže současným advokátům v zamezení větší konkurence. Komu by se ostatně chtělo strávit téměř jednu desetinu celého života v prostředí, kde se nedodržuje pracovní právo a pracuje za nepříliš lichotivé peníze.
Co se přitom v advokátních kancelářích dělá – Tři roky například pouze vymáhají pohledávky, uzavírají smlouvy „přes kopírák“ nebo různé jiné rutinní práce. Praxe nemá žádná přesná pravidla. Pokud by měla být tato nová lhůta smyslupná, tak by komora měla přijít i s plánem, co musejí advokáti každého koncipienta učit. Proč by najednou lhůta měla být místo tří let pouze pět? Proč ji nenastavit rovnou na dvacet, aby měl každý dostatek zkušeností. Připomíná to trochu situaci, kdy si vysoká škola řekne, že dostává za každého studenta peníze, tak si je raději všechny nechá ještě další dva roky a pro jistotu si budou opakovat celý druhý a třetí ročník. To by mohlo být v současnosti i řešením pro Západočeskou univerzitu v Plzni.
Nechci podezřívat komoru z nekalých úmyslů, ale současně je důležité se ptát, proč je nutné ještě více omezit mladé právníky? Proč je třeba je po tak dlouhou dobu připravovat v něčem, co nemá vůbec pevnou osnovu? Advokacie je byznys, ale současně i společenské poslání a je zapotřebí k němu tak přistupovat. Není ale možné prosazovat nepřiměřená opatření. Advokacie by se totiž mohla jinak stát klubem seniorů inkasující pouze peníze za práci svých „kolegů“. Společenské poslání a vznešenost bude potom opět k nedohledání.
Autor textu není členem České advokátní komory
