Elitní vysoká škola otevře absolventům dveře kamkoli do světa, Česko nevyjímaje. To je paradigma, které se téměř celosvětově automaticky přijímá. Nepamatuji si ale, kdy se nad ním někdo důsledně zamyslel ve světle událostí posledních let.

Předtavte si třeba typického českého absolventa, který vyráží studovat do zahraničí. Ponechám nyní stranou všechny „průměrné" univerzity, ale pojďme se bavit o klubu cca. 15 elitních univerzit v každém oboru – prakticky ve všech tam budou patřit například Oxford, Cambridge a Harvard. Vedle nich v právu ale například Berkley, Columbia, New York University nebo třeba London School of Economics. Student většinou zabalí svůj kufr a vyrazí do zahraničí s nulovou či minimální zkušeností z praxe. Co nabízí školám? Vynikající tvůrčí materiál, který si mohou zvolit během přijímacího řízení a balík peněz na školném. Co nabízí školy jemu? Přístup k informacím, networking a rozvíření jeho mozkových závitů.

Od doby omezeného přístupu k informacím se ale mnohé změnilo. Student už nemusí cestovat tisíce kilometrů na vzdělávací instituce ve Francii či Itálii jako ve středověku. Tehdy knihy ležely pouze zde a pokud se někdo nechtěl vzdělávat v obdělávání statků a luk, tak musel nutně na tato místa. Dnes je již prakticky veškeré vzdělání online a snadno stáhnutelné. A to od nekvalitních textů až po nejkvalitnější literaturu profesorů právě z jmenovaných univerzit.

Spousta lidí si jistě pamatuje legendární scénu z filmu Dobrý Will Hunting, kde chlapec bez formálního vzdělání, ale s nadšením a intelektem, zcela v debatě rozcupuje v baru Harvardského studenta opakujícího myšlenky druhých z hodin. Podobně je to i dnes, jen přístup k informacím je po dvaceti letech mnohokrát snadnější. Při takovém hledání může člověk navíc narazit na spoustu vynikajících přednášek včetně videozáznamu. Proč by měl někdo sedět na školní židli, když se může na vše podívat z pohodlí domova prostřednictvím aplikací jako Ted nebo přímo na internetových stránek hvězd jednotlivých univerzit. To dokáže dostatečně hodiny nahradit.

Co nám tedy zůstává kromě cestovatelské horečky a poznávání pohostinských zařízení? Networking neboli propojení s dalšími elitními mozky budoucnosti. Nikdo asi nenaváže příliš kontaktů, když bude sedět doma a číst texty. Proč ale nevyrazit do klubů sdružujících talentované studenty, akademiky či podnikatele podobně jako politické strany zkorumpované politiky? Výhody těchto klubů jsou ty, že si je každý může zvolit a navíc jsou většinou regionálně zaměřené na oblast, kde se student bude i v budoucnu pohybovat.

Pro koho tedy dává vůbec smysl v dnešním světě vůbec vynakládat milióny korun na kvalitní vzdělání, které si může při troše snahy stejné zajistit snadno i sám? Snad jedině pro ty, kteří jsou majetkově již dostatečně zajištěni. Co ale po návratu z těchto škol? Je smutné, že spousta z elitních absolventů se zcela rozplyne na trhu, když zamíří na pozice, kde se mohou dostat snadno i bez tohoto vzdělání. Je třeba si položit otázku, zda-li vzdělání v zahraničí není v podstatě turistikou, která je spojena se vzděláváním? Student si totiž v podstatě platí za rok strávený v zahraničí. Kdyby však zůstal, tak by se mohl vzdělat nejenom v akademické teoretičnosti, ale zejména v tom, jak skutečný svět opravdu funguje a mohl by se pokusit teoretické poznatky uplatnit v praxi.

Nechci tvrdit, že účast na výuce v elitním zahraničním klubu univerzit nedává smysl. Jen mám pocit, že podobné a mnohdy i užitečnější zkušenosti může každý získat i jinak bez placení obrovského školného. Zejména méně kvalitní školy mají a budou mít ještě větší problém odůvodnit svou exitenci. Formální vzdělání má totiž svou hodnotu jen tehdy, když je unikátní nebo vyžadováno pro vstup do určitého oboru. Jinak je jen bublinou čekají na prasknutí.