V posledních týdnech dochází k simulaci volební diskuse na Právnické fakultě UK kvůli volbě nového děkana. I když na této škole nepůsobím, tak se ke mně dostávají informace o její kvalitě prakticky denně.
O přízeň akademických senátorů zde bojují dva kandidáti. Jeden proreformní (Tomáš Richter) a druhý obhajující stávající způsob fungování školy (Jan Kuklík). Rozdíly jsou mezi nimi obrovské, a právnická fakulta se tak nachází na pomyslné křižovatce ve svých dějinách. Jakou budoucnost si zvolí, bude přitom zřejmé již 17. října. Zajímavá by volba měla být pro všechny.
Proč je tato volba zajímavá?
V podstatě reprezentuje ambice českého školství. Zatímco Jan Kuklík si vybudoval jméno hlavně na půdě Právnické fakulty Karlovy Univerzity, Tomáš Richter je svým založením, vzděláním a zázemím mnohem více inspirován zahraničím. Zatímco Jan Kuklík tak bude prosazovat tradiční české vzdělávací a akademické metody, Tomáš Richter by zřejmě přinesl více kvalitního německého bádání, případně americké sokratovské metody. Jde v podstatě o nastavení ambicí a standardů pro kvalitu práce.
Co v budoucnu volba ovlivní?
Právnická fakulta UK je jedna z nejžádanějších škol v Česku. Spousta rodičů bude jednou uvažovat, proč ze svého dítěte nevychovat právě právníka, a kvalita univerzitního vzdělání bude pro něj nesmírně důležitá. Vedle toho ale fakulta vychová více než třetinu legislativců, advokátů, soudců, a dodržování spravedlnosti tak bude zcela jistě i v rukách jejích absolventů.
Ať už akademičtí senátoři zvolí jakýmkoli způsobem, tak jsou poslední týdny nesmírně užitečnou dobou. Ukázaly totiž na některé obrovské nedostatky právnického vzdělávání a nakonec i fungování jedné ze dvou nejsilnějších právnických fakult. Škola má prakticky nulové mezinárodní ambice a o jejím jménu je slyšet zejména díky kvalitám několika málo pedagogů, kteří dokážou publikovat i texty akceptovatelné v zahraničí. Současně je způsob výuky a zkoušení v mnoha předmětech založen na memorování bez výrazné snahy o výuku kreativního uvažování nad smyslem pravidel. Škola tak produkuje spíše solidní řemeslníky a výrazné osobnosti rostou zejména samostatně bez asistence školy.
Bude-li zvolen prof. Kuklík, tak se zřejmě nic významného nezmění a jen postupnými krůčky bude docházet (snad) ke zlepšování služeb budoucím studentům. To nemusí být špatně. Dojde-li k volbě Tomáše Richtera, tak dojde jistě k průvanu, aplikaci mezinárodních standardů a po několika bouřlivých letech by v Česku mohla vyrůst první právnická škola, která bude mít skutečně mezinárodní ambice. Je to ostatně vidět i na IES FSV UK, kde Tomáš Richter působí a která se zaměřuje na zahraniční studenty, publikace, výstupy, spolupráci a nebojí se využívat zákaznický přístup. V podstatě by se mohlo jednat o ještě výraznější restart, než který zvolilo Brno s nástupem současné děkanky Naděždy Rozehnalové. Ta dokázala velice rychle a částečně i silově prosadit své představy a škola se změnila během několika let obrovským způsobem.
Právnické prostředí ale vždy bylo a bude konzervativní. Zdravý selský rozum by tak po hodnocení všech faktů hovořil neúprosně, ale realita je jasně otočena jiným směrem. Doufám tedy, že i staré vedení a pořádky se v případě druhé nejlepší právnické školy v zemi podle žebříčků (ze tří) poučí a pokusí se začít pracovat na skutečných potřebách vědy a studentů. Prakticky nikdo totiž neočekává, že by mohla být zvolena v české právnické obci „odvážná“ varianta. I když…
Pozn.: Autor textu se nepovažuje za zcela nestranného a stejně jako každý má své osobní preference. I tak se ale považuje za dostatečně nestranného, aby mohl tento text publikovat. Nepodílel se na programu či práci kteréhokoli z kandidátů.
